Aktuality - Oznámení‎ > ‎Vše‎ > ‎

Fyzioterapie a Fitness...

přidáno: 3. 10. 2011 2:16, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 26. 10. 2011 1:49 ]
Dva světy, dvě odlišné odbornosti, nátury, motivy, zkušenosti.

Obrovské praktické rozdíly obou světů se dají při troše vůle překonat. Myšlenkově už lze hovořit o kompromisech a schopnosti domluvit se. A pokud jde o předmět zkoumání a zájmu, jsme už na jedné lodi. Pohyb lidského těla je sice neuvěřitelně variabilní, ale je jeden. Dalo by se říci, že se zástupci obou odvětví domluví nejlépe nad tělem, jež sice  označují zásadně odlišně (pacient/klient), ale pohyby, které tělo reprodukuje, chápou analogicky a leckdy bývají sami překvapeni kolik společných styčných ploch nacházejí. 


Otázkou je, zda mají instruktoři fitness, fyzioterapeuti a další členové RHB týmu ke komunikaci a spolupráci příležitosti. Pokud je nemají, nemá ani návazná rehabilitace šanci. Ucelenou RHB, v pojetí svého otce profesora Pfeiffera, totiž může nevhodným zásahem nebo i pouhou zbrklou informací zhatit kterýkoliv člen týmu. 

Stačí, aby pacient ztratil motivaci ke zdravotnímu cvičení, kterou v něm tým cíleně probouzí a dlouhodobě pěstuje. Snadno ji může poškodit nekolegiální odsouzení zvoleného postupu nebo i novátorský léčitelský "zázrak", odvádějící pacientovu pozornost a motivaci. Čím vzdálenější pohled a přístup, tím větší riziko odklonu pacienta od týmové RHB. Řada zdravotníků bohužel řeší tento problém tím, že pacientovi paušálně zakáží péči kohokoliv, koho neznají. I v samotném zdravotnictví občas zrazuje lékař pacienta od vhodné péče fyzioterapeuta pro malé povědomí o jeho práci. Přirozená a kolegiálnější je přitom komunikace, snaha o odstranění překážek bránících potřebné návaznosti rehabilitace. Jde o cestu náročnější na čas, odborné povědomí, úsilí a hlavně porozumění. Proto je nutné hledat cesty spojování sil jednotlivých odborníků, kteří mohou jedině společně nabídnout multidisciplinární a tedy i nejlepší rehabilitaci.


V tomto smyslu je naprosto převratnou událostí konference, která po ročních přípravách proběhla k oslavě dvaceti let existence školícího zařízení TONUS. Ve dvou dnech proběhl nevídaný happening propojující svět fitness, fyzioterapie,

medicínské rehabilitace a dokonce i přírodního lékařství a Tai-chi. Kromě vysoce 
erudovaných přednášek se organizátorům podařila věc mezi konferencemi ještě méně vídaná. Celý druhý den byl věnován praxi v tělocvičně a pod širým nebem, kdy si všichni účastníci mohli nabyté informace zkonfrontovat s vlastními pocity při specifickém cvičení vycházejícím z vývojové kineziologie, nejmoderněji používaných fyzioterapeutických postupů i cvičení s několikatisíciletou tradicí.

Největší zastoupení měla na konferenci Motolská rehabilitace, což je pochopitelné, vzhledem k tomu že zde působí i zakladatel školy TONUS PaedDr.Petr Tlapák, CSc. Ze stejné kliniky pak charisma teoretické části obohatil svým nadhledem zejména primář Doc.MUDr.Jiří Radvanský, CSc., dále pak MUDr.Kryštof Slabý, Mgr.Petr Bitnar a Mgr.Zdeněk Čech, který se lektorsky významně podílel i na druhém praktickém dni. Z ostatních nelze opomenout:

Doc.MUDr.Miroslava Tichého, CSc. a jeho pojetí kloubních vzorců, vycházející z dlouhých anatomických zkušeností.
RNDr.Pavla Hulvu, Ph.D, otevírajícího celou konferenci velmi zajímavými fylogenetickými souvislostmi vývoje pohybového aparátu.
PaedDr. Pavla Švejcara, s jeho obsáhlou teorií uplatnění modelů tenzegritu a hydrobagu v práci fyzioterapeuta.
PaedDr.Antonína Kodeta, ND, přírodního lékaře praktikujícího v severní Americe, který jde obdobně jako náš MUDr.Jan Hnízdil pod povrch konvenční medicíny a tepe mnohé nelogické principy jejího nastavení, se snahou otevírat oči nejen pacientům, ale i kolegům.
Den uzavírali Petr Gažák s alternativním pohledem léčení nemocí a MUDr.Hubert Čížek s pohledem stran čínské medicíny.

Pokud jde o obsah přednášek odkazujeme na povedený sborník, který doufejme bude k dispozici i v elektronické podobě. Fotografie z celé akce a videoúryvky z diskusních panelů sdílíme adresně se zájemci z řad uživatelů serveru Fyzioterapeuti.cz a účastníků projektu ProReS.cz






pro Fyzioterapeuty.cz 

článek s připojeným odkazem k volnému šíření elektronickou cestou 
otištění možné po dohodě s autorem

Dovětek...
Nedávno jsem se jako fyzioterapeut setkal s instruktorem v posilovně nad mým pacientem a jeho klientem. Nešlo o dvě bytosti, ale jednoho člověka, který se svým velkým zdravotním problémem nejprve navštěvoval mě a v pozdější fázi rehabilitace se na mé doporučení snažil s instruktorem navázat a stavět dál na nově získaných schopnostech a napravených motorických stereotypech. Instruktor byl rozumný, vstřícný a rychle pochopil, že mu nechci nic poroučet a už vůbec ne mu konkurovat, vždyť mu naopak klienta přivádím. Myslím, že měl i radost, že mu ho přivádím předzpracovaného. Mohl se s ním tedy vyřádit na opravdu specifických detailech ze svého pohledu. To, co očekával od spolupráce pacient i já, přijal jako jasnou věc. Návaznost rehabilitace do následné rekondiční fáze je pro její celkový úspěch klíčová. Pacient, který nepřenese zisk z fyzioterapie dál, ho může úplně celý ztratit například pro původní sedavý způsob života. Katastrofa pro pacienta, neštěstí pro fyzioterapeuta, smůla pro instruktora.


Náš pacient byl velmi spokojen. Přitom pro navázání obou fází stačilo jedno společné setkání, domluva o dispenzarizaci ze strany fyzioterapeuta a obousměrné výměně informací v případě změn. Dovršili jsme tak celý RHB proces a navýšili jeho multidisciplinární úroveň i odbornost. Vyžadovalo to však od všech třech více času a porozumění. A jak to zahýbalo celkovými náklady pacienta na terapii? Přímé platby za služby nekryté pojistným tím vzrostly jen zlomkově, kolem patnácti procent, pokud nebereme v úvahu stav, kdy by se pacient rekondici nevěnoval vůbec. Připomeňme, že neexistence návazné rekondiční fáze je z pohledu instruktora specializovaného na zdravotní problematiku problém přímý a likvidační. Z pohledu fyzioterapeuta jde "jen" o nešťastné zahození veškerého vynaloženého úsilí. V takovém případě jde pak o velké riziko nespolupráce tří stran, postrádající logickou návaznost, odbornost i bezpečnost.

Přejme tedy obdobným mezioborovým akcím, jakou byla konference TONUS 2011, stejně velký úspěch jaký se povedl Petru Tlapákovi a přidávejme se k myšlence Pro Rehabilitační Spolupráci v novém mezioborovém projektu ProReS.cz, neziskově otevřeném všem RHB specialistům, kterým srdce bije pro společnou věc!



Comments