Aktuality - Oznámení‎ > ‎Vše‎ > ‎

Konference 11.11.11

přidáno: 30. 11. 2011 5:40, autor: TP redakce   [ aktualizováno 2. 12. 2011 2:38 ]
Magické datum... jubileum osobnosti s magickým charisma...

Doc. MUDr. František Véle CSc. narozený 1921, bývá označován za krále české kineziologie. Svou schopností logicky uvažovat o pohybu lidského těla a zejména o jeho řízení stále aktivně inspiruje mnoho studentů lékařských i sportovních fakult. Dlouhou řadu let přitom věnoval studentům fyzioterapie, které mnohokrát označil jako ty, kteří drží osud pohybu lidského těla a s ním spojeného zdraví ve svých rukách. Jako jedna z nejvýraznějších postav české rehabilitace tak pozitivně ovlivnil její současný stav, nejspíše hlavně díky nenápadnému, leč vytrvalému zdůrazňování významu terapeutova mozku, pro schopnosti jeho rukou i pro schopnosti osobnostního léčebného ovlivnění pacientů. Sám jde svým širokým vědním přehledem příkladem a stále častěji vyzývá k návratu vzdělání zdravotníků i směrem do oblasti humanitních věd.

Co se tedy onoho 11.11.2011 na docentově kmenové fakultě TVS-UK stalo? Gratulanti to vzali od podlahy a docent Vacek rovnou velmi pěkně od chodidel. Všechny pak jistě potěšila docentka Jandová longitudinálním provedením jeho životem, netradiční vtipnou formou pohádky podle reálné předlohy. Profesor Pfeiffer nás decentně vrátil do reality a upozornil na právní rámec naší práce, který je sice dosti vzdálen každodenní praxi v naší ordinaci, ale určuje možnosti našeho rozletu a rozvoje naší odbornosti. Další zajímavě názornou longitudinální studií byla souhrnná foto/video-dokumentace pacienty s DMO od narození po okamžik postavení se na vlastní nohy.

Celkový didaktický přínos pana docenta ocenili asi všichni přítomní gratulanti i posluchači. Snad každý, kdo někdy zažil byť jednu jedinou jeho přednášku, byl s vysokou pravděpodobností "nakažen" zárodkem logického přemýšlení o pohybu, tedy myšlením “kinezio-logickým”. Nejlépe však tento jeho fenomenální přínos do rehabilitace shrnul profesor Opavský v příspěvku s výstižným názvem "Ars didactica ve vědách o pohybu"



Nebyla by to ale konference na počest devadesátin specialisty na řízení pohybu, kdyby na ní nevystoupil i jeho věrný žák a kolega, specialista na praktikování pohybu. Že je propojení vědy a obtížně objektivizovatelného pohybu tanečníka možné, dokládá právě spolupráce doktora Čumpelíka s panem docentem.


Pozadu nezůstali ani ostatní lékaři vystupující s příspěvky v dopoledním bloku, docent Kálal, doktor Krobot, a doktor Rašev. Nocomment k jejich skvělým příspěvkům budiž trestem pro ty, kteří si na konferenci nevybojovali čas :-p



Odpolední blok otevřel příjemným příspěvkem magistr Maryška, který takřka poeticky vyzdvihl nejzajímavější myšlenky a citáty oslavence, padnuvší v jeho případě na zcela evidentně velmi úrodnou půdu. Kontext s přírodou je blízký snad všem fyzioterapeutům (physio-therapia), ale s neskrývanou závistí musím říci, že ne každému se ho podaří zakomponovat do své praxe a života tak jako Janu Maryškovi.

Přírodní lyrika připravila scénu k uvedení slavných mezi slavnými. Paní Čápová, neúnavná školitelka, neoblomná rozdmýchávačka úrovně terapeutické odbornosti a provozovatelka jednoho z prvních klinicko-edukačních zařízení vystavěných na bedrech nelékaře, se jako významný zástupce fyzioterapeutů nemohla nepřipojit ke gratulantům.

Za lékaře pak nechyběla žijící legenda české rehabilitace, profesor Lewit, od níž bychom
mohli očekávat blahosklonné formální poplácání mladšího kolegy po zádech s přidáním vtipné historky ze života. Nikoliv však od pana profesora! Gratulant poctil oslavence jednou z nejodbornějších přednášek celé konference, tedy ve stylu, kterému zasvětil svůj život. Rozbor aktuálního klinického dilematu obstřiku facetových kloubů, včetně topografickohydraulického rozboru problematiky, srazilo do nelichotivých nížin čelisti těch, kteří byli po obědě a lyrickém zákusku ještě vzhůru.



Co možná chybělo panu profesorovi, to nahradila paní Ludmila Kučerová, která tak lidsky a vtipně představila zážitky s oslavencem, že vrátila všechny čelisti nejen zpět, ale nebývale rozehrála neuromuskulární mimiku doširoka prohnutých tvarů a brániční aktivitu do funkcí nikoliv dechových či posturálních. Škoda jen, že musela být přerušena přirozenost jejího přednesu z časových důvodů. Dary a pozdravy od přátel i pacientů z Hrabyně tak byly předány ve spěchu s příslibem komentářů do kuloárů.


Odpoledne doplnily přednášky manželů Kračmarových, kteří tvoří klinicko-vědní tandem a jejichž příspěvky vyvolaly i určité diskuse v kuloárech. Přínos však jistě mají a doufejme, že se proprané názory dostanou i do diskusí na sociálních sítích například pod tímto článkem nebo jejich neveřejné e-mailové paralele.


Osobně mě velmi potěšila přednáška dokora Davida Pánka, která, navzdory seknutí do filosoficko-vědních
časoprostorových probémů spojených s pohybem a jejich neurofyziologickým korelátem, byla překvapivě přehledná a srozumitelná. Snad jen “odborníci”, kteří se jimi ve vztahu k pohybu pouze označují, byli při tomto příspěvku “vedle, jak ta jedle”...
A právě to, že takoví “odborníci” existují, potvrzuje význam filosofie a dalších humanitních věd, jejichž důležitost pro terapeuta oslavenec několikrát během dne zopakoval. Jsem proto rád, že jsem byl, jak se říká trknut tímto poselstvím pana docenta i při večerním sezení v užším kruhu na katedře, kde jsem také studoval, díky čemuž mi tato jeho výzva neunikla a dala i sebekritickou záminku k jejímu vyzdvihnutí na závěr této malé reportáže.

...nadšený "reportér",
Váš kolega,
Tomáš Pelc


diskutujte veřejně v ZDE nebo uzavřeně s TP@fyzioterapeuti.cz




Comments