Není konference, jako konference...

“Záleží vždy na lidech, kteří se zúčastní..." zněla moje odpověď starší lékařce, která se na mě obrátila s dotazem. Byla doslova nadšená z "Umění fyzioterapie" konaného 16.9.2011 v Novém Jičíně. Oči jí zářily a úsměv rozhodně nemusela společensky přibarvovat. A její dotaz? "Jak je možné, že jde udělat odbornou konferenci, která je atmosférou úplně jiná, než jaké jsem dosud zažila?"


Sám jsem si tuto konferenci opravdu užil. Mé lehce nejisté moderátorské uvedení naštěstí hned vzápětí uhladil zkušený a distinguovaný prof. MUDr. Jaroslav Opavský, CSc. Využil svých krátkých dvacet minut ke vstupu působivému z odborného, ale i z čistě rozumově logického nadhledu. V životě jsem neslyšel tak vyvážené, popisné shrnutí, o čem je moderní fyzioterapie. Již dlouho tvrdím, že bych odborníky jeho typu označil jako lékaře - fyzioterapeuty. Kapacity jako jsou doc. Véle, profesoři Lewit, Janda či Vojta, mě vždy fascinovaly svou nezištně vstřícnou podporou směrem k fyzioterapii.

Profesor Opavský zkrátka nastavil tón i rámec celé konference. Uklidnil tím nejen organizátorku Mgr. Mariku Bajerovou, ale i moji moderaci, a tak nakonec vše běželo bez velkých zádrhelů. Jen časový skluz se místy šplhal i ke třiceti minutám. Marika mě přitom svým rozhodnutím nepřerušovat rozjeté přednášející nejprve překvapila, ale v důsledku nakonec potěšila. Když totiž příspěvky plynou v duchu “fyzio”, tedy přirozeně, je hříchem přednášející utínat. Při rozumně naplánovaných přestávkách vše nakonec časově vychází a kupodivu nikomu příliš nevadí ani zkracování chlebíčkových pauz.




Příspěvky na konferenci nijak nevynikaly exaktností ani vědeckými výsledky.
“Skandál, katastrofa!!!”, řekne si někdo, ale chyba lávky. Jako na každé správné fyzioterapeutické konferenci, byly přednášky spíše prezentací teoreticko-praktických zkušeností a úhlů pohledů. Nechyběla ani jasná argumentace a povzbuzování k pozitivním změnám v našich ordinacích. Žádné vynucené terapeutické "pilulky", k nimž nás zavazují strohé výsledky studií. Žádné stavění na chatrných etických i logických základech. Kdepak. Fyzioterapie je o medicínsko-kineziologických znalostech, rukách na lidech, zkušenostech a zdravém rozumu.

To zřejmě již dávno pochopil i druhý významný přednášející, který mě také jako moderátora překvapil a potěšil. Nepoužil projektor, laser ani mikrofon a “unplugged” stylem vystřihl dvě hodinové, omamné přednášky, oblečen v pracovním oděvu, tak jak ordinuje, tedy v civilu... Posluchači ani nedutali, jen občas vybuchli v potlesk, což na konferencích uprostřed přednášky nebývá vídáno. Doktor Hnízdil je každým coulem fyzio-sympaťák s působivě spletitou profesní historií. Když pro své zásadové medicínské postoje narazil na hradbu farmaprůmyslu, našel nakonec ideální pracovní prostředí a fyzio-kolegium v Centru komplexní péče v Dobřichovicích. Nepotlačitelnou závist, kterou ve mně budí možnost odskočit si na houby o obědové přestávce v tomto ráji brdských hvozdů, nemusím asi déle rozvádět. Marika se prostě dokonale trefila i pozváním druhého zástupce lékařského stavu.



Další příspěvky byly pochopitelně protkané moderními terapeutickými hity. Někomu tento hon za moderností může být až nepříjemný, ale je naprosto přirozený. Kdo není moderní, je nemoderní, zastaralý, zkostnatělý, nepružný... A v tom konference rovněž plnila své poslání. I můj odpor k omotávání se pestrobarevnými páskami trochu natál. Divte se, když Vás milá sympatická kolegyně zaujme i rozumným přednesem,
vysvětlením a fotodokumentací, která by svou výmluvností přesvědčila snad každého nevěřícího Tomáše.


Jediné co mě mrzí je, že nemám dosti dobrý pocit já sám ze svého příspěvku na konci konferenčního dne. Možná v tom hrála roli únava má i osazenstva. Možná šlo jen o řečnickou neobratnost, možná o příliš velkou snahu přesvědčit posluchače, abychom se již nestyděli trvat na adekvátní odměně za odborný rozměr naší práce. Každopádně mi, prosím, dovolte krátké dovysvětlení, protože motivem k příspěvku nebyla osobní nouze či otravný stěžovatelismus, ale skutečné příčiny potíží v ucelené mezioborové rehabilitaci, nad jejíž současnou úrovní si v nedávném rozhovoru stýská i sám profesor Pfeiffer.

Fenomén "Odborné terapie levnější než neodborná masáž", škodí nejen jednotlivým RHB specialistům v jejich osobním životě, ale hlavně brzdí celou multidisciplinární rehabilitaci v jejím odborném rozvoji. Tyto socialistické nešvary prokvétají zdravotnictvím bohužel i dvacet let po revoluci. Jako ateroskleróza doslova dusí přívod živin do namáhaných částí těla. Systém očekává vysokou kvalitu, hodnotíc a odměňujíc pouze kvantitu. Složité mezioborové procesy nemohou kvalitativně stavět pouze na osobním enthusiasmu jednotlivých specialistů. Nezbývá než spoléhat i na skutečnost, že má vedle kvantity svou JASNOU CENU i kvalita (odbornost). V multidisciplinární RHB pak jde nejen o časovou a energetickou náročnost, ale i o náročnost organizační, která rozhoduje o míře
návaznosti, logičnosti, cílenosti a tedy i odbornosti týmové práce. K praktickému řešení těchto palčivých otázek má přispět mezioborový projekt ProReS.cz

Na závěr bych zmínil ještě jednu pozoruhodnou přednášku, která na konferenci zazněla.
MgA. Petra Oswaldová do ní zařadila kratičkou praktickou ukázku Feldenkraisovy metody. Všichni v sále si tak mohli vyzkoušet, jak velký vliv na naše tělo má něco tak jednoduchého, jako několikavteřinové podložení sedacího hrbolu dlaní. Práce s tělovým schématem je opravdu stále překvapující pokladnicí technik, které stojí vědomě či mimoděk na složitých neurofyziologických principech. Myslím, že se může Petra bez nadsázky pyšnit obdobně jako zmínění lékaři označením umělkyně-fyzioterapeutka.

pro Fyzioterapeuty.cz
Mgr.Tomáš Pelc


Comments