Články‎ > ‎

Uzavřené kinematické řetězce v rekreologii

přidáno: 10. 6. 2011 0:55, autor: TP redakce   [ aktualizováno 27. 7. 2011 2:23 ]
Severská chůze
Jízda na koni



Pohyb lidského těla se odvíjí od bodů opory. Snad proto během evoluce nedegenerovalo chápavé chodidlo a nestalo se zakrslým rudimentem bez velkého významu. Možná je chodidlo pro lidskou kineziologii významné ještě v širším smyslu, než je mu obecně přisuzováno. Třeba podobně, jako je tomu v případě ruky ve vztahu k rozvoji lidské inteligence.

Variabilita opor lidského chodidla i dalších částí těla je obrovská, a tak i fyzioterapeutických technik využívajících neurofyziologických účinků práce s oporou je bezpočet. Kineziologický princip je však vždy stejný. Aktivace pohybových segmentů a jejich neuromotorických jednotek probíhá ve složitých schématech dvou základních typů. Uzavřené a otevřené kinematické řetězce jsou pro pohyb a změnu polohy našeho těla tím, čím jsou voda a vzduch pro krajinu.

Mnohé terapeutické techniky, ale i jednotlivé cviky jsou kineziologicky tak složité, že je naprosto nezbytné je v běžné praxi zjednodušovat. Má-li pacient při rehabilitaci vědomě spolupracovat, potřebuje srozumitelný “scénář”. Složitějším vztahům začíná rozumět až po několikáté návštěvě. Tím edukativní rehabilitace pochopitelně přichází o netrpělivé, i o drahocennou pozornost a energii trpělivých... Naštěstí však existují aktivity, které lze do fyzioterapeutického plánu zařadit mnohem rychleji. Cukr tak může přijít dříve než bič. Části netrpělivých umožní nadchnout se včas a trpělivé posílí do další práce.

V základu jde o techniky, o nichž není nutné mít hluboké teoretické povědomí hned na začátku rehabilitace. Přitom mají velký potenciál a lze v nich uplatnit stejně složité neurofyzioziologické prvky, jako ve zdlouhavých metodách dráždících netrpělivce. Techniky s touto exkluzivní vstupenkou do života pacientů jsou založené na lokomočních principech. Jejich spojencem je rytmus, endorfiny, vrozené vzory a cykličnost, při níž je možné optimalizovat individuální stereotyp. Narozdíl od většiny “indoorových” terapeutických technik jsou dynamické a lze se jim věnovat i aerobně.

Nordic Walking 
plynutí pod kontrolou

Severská chůze spojuje zdánlivě nespojitelné. Silně zakořeněný lokomoční automatismus (chůzi), s možností vědomého ovlivnění elementárních komponent pohybu, ale i velmi složitých částí pohybového vzorce. Příkladem může být kontrola nevhodné rotace končetiny ve fázi došlapu, ale také schopnost kontroly rozhoupání těžiště. Elementární prvky nejlépe ovlivníme drilem a exaktní korekcí. Na složitější řídící mechanismy kupodivu nezbývá než vytáhnout tak neexaktní techniky, jako je práce se subjektivními pocity pacienta. Nic to však nemění na tom, že se systematicky řídíme odbornými fakty a logikou. Svého záměru nakonec můžeme dosáhnou například tím, že se nám podaří vštípit pacientovi při tréninku intenci, snížit úroveň chůzové amplitudy o dva centimetry.


Didaktických triků, jak terapeuticky těžit z něčeho tak banálního jako je obyčejná chůze se dvěma hůlkami, je bezpočet. Nespornou výhodou je pohyb v otevřeném prostoru, sociálnost při chůzi ve skupině, možnost hovoru a vysvětlení přímo při pohybu. Za nejpodstatnější považuji ale výše zmíněnou “instantnost”, tedy možnost začít s pohybem okamžitě a ihned zkoušet zařazení pokynů terapeuta, bez zdlouhavé přípravy a vysvětlování. Po stránce zařazení do každodenního pohybového repertoáru stojí za povšimnutí celosvětová univerzálnost chůze, která činí severskou chůzi mnohem stravitelnější než třeba TaiChi, které má bohužel silnou regionální vazbu a až příliš velký punc výjimečnosti.



Doslova “Čtyřnohá terapie”


Zatímco chůze s hůlkami nám umožňuje rozpomenout se na vrozené čtyřnohé vzory a rozšířit aktivity v uzavřených kinematických řetězcích, jízda na čtyřnohém živém organismu je doslova o úroveň výš a zdálo by se, že nemůže mít se severskou chůzí nic společného. Vždyť hlavní pomůckou nejsou dva klacky z lesa, ale obrovská živá bytost s duší a náročnými potřebami. Jezdec na koni už přece ani v náznaku nevypadá, že by lezl po čtyřech. Opora, je kromě relativně malých plosek i na velkých plochách stehen a hýždí, tedy na oblastech spíše méně než více zvyklých opírat se. Ruce se neopírají vlastně vůbec. Tak jaképak copak... Přesto lze tvrdit, že jde o terapii čtyřnohou, protože zvíře na němž jezdec sedí, je evidentně čtyřnohé a v očích mnohých je kůň jednoznačně nejdokonalejším čtyřnožcem. V čem je ale zakopaná kineziologická analogie mezi chůzí s holemi a jízdou na koni?

Zkušený koňák vám potvrdí, že správný jezdec vnímá každý pohyb zvířete pod sebou. Čtyřnohá lokomoce rozvlní horizontální trup zvířete velmi charakteristicky. Jezdec tak může vnímat každý došlap, přenos i odraz mohutných končetin zvířete. Navíc tomu musí přizpůsobovat své držení a jezdeckou aktivitu. Jde ale o velmi rychlý sled prvků, který lze exaktně vnímat pouze v elementárních výsecích nebo naopak globálních pocitových celcích. A jsme pomalu doma, že? Příležitostí k terapeutickému ovlivnění globálních vzorců držení i jeho jednotlivých komponent, máme opět mnohem víc, než dokážeme spotřebovat u jednoho pacienta.

Hipoterapie je jistě složitějším fenoménem než samostatné cvičení krokových variací s hůlkami. Kůň nám během své služby poskytuje doslova živoucí biomechanickou vztažnou soustavu. V překladu to znamená, že kůň určuje svým mohutným tělem charakter opěrných bodů pro naše tělo. Hipoterapie je tedy bezesporu náročnější, i na pochopení ze strany aktivního pacienta, i na didaktické vedení ze strany fyzioterapeuta. Podobně jako u lokomočních aktivit typu NW, lze ale začít s terapií velmi spontánně. Pacienta můžeme na zkušené a klidné zvíře posadit nebo dokonce položit. Můžeme dovolit plný kontakt rukou s krkem nebo dokonce oporu o hřbet zvířete. Kinematický řetězec se tak uzavírá mezi dvěma těly. Pro zklidnění a zacílení vnímání vlnění trupu se jako didaktický trik doporučuje sed proti směru jízdy s oporou dlaní nebo předloktí o záď koně.


Terapeutických analogií mezi hipoterapií a severskou chůzí bychom našli mnoho. Hned několik velkých odměn za vynaloženou péči však můžeme koňákům jen tiše závidět. Vznešené držení králů, ladnou lokomoci vsedě (!) a pohled na svět z koňského hřbetu.

Mgr.Tomáš Pelc
pro profesní komunitní server www.Fyzioterapeuti.cz/NWH


text volně k šíření
 i otištění 
zdrojem ilustrativních obrázků internet


Comments