Novák: Pracoval jsem pro saúdskoarabského prince

přidáno: 14. 9. 2011 2:12, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 15. 9. 2011 1:25 ]

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ - Má úplně prozaické jméno Jiří Novák a pochází z Buchlovic. Jeho pracovní zkušenosti už ale tak obyčejné nejsou. Ostřílený fyzioterapeut, který má dnes soukromou praxi v Uherském Hradišti, pracoval tři a půl roku pro naprosto výjimečného klienta, prince ze Saúdské Arábie.


Prozraďte, co vás přivedlo k medicíně?

Nejsem lékař, jsem fyzioterapeut. I když jsem vlastně doktor, protože mám doktorát. Ono se to často plete.

Tak tedy, co vás přivedlo k fyzioterapii?

Já jsem medicínu chtěl studovat, ale vždycky jsem byl po přijímačkách takzvaně pod čarou. Takže jsem bral jako variantu, že začnu studovat fyzioterapii a pak přestoupím. Ale nějak se mi to zalíbilo, a tak jsem u toho zůstal.

A kam jste zamířil po škole?

Velmi krátce jsem pracoval v jedné soukromé praxi a hned jsem nastoupil na rehabilitační kliniku Malvazinky. Tehdy začínala a stále je to první soukromá rehabilitační klinika v České republice. Tam jsem dokončil doktorát a pak už jsem vycestoval do zahraničí.

Začal jste pracovat za hranicemi, jak k tomu došlo?

To je jednoduché. Platy ve zdravotnictví jsou u nás takové, jaké jsou. Člověk má vlastně jen dvě možnosti. Pokud chcete dělat i vědeckou práci, zůstanete v nějaké dobré fakultní nemocnici, nejlépe v Praze. Pokud ale chcete dělat jen rehabilitace, pak jsou jen dvě varianty, soukromá praxe, nebo odjet do zahraničí.

Pochlubte se, kam tedy vedly vaše kroky?

Nejdříve jsem chtěl jet do Rijádu v Saúdské Arábii, ale v té době mi primářka na Malvazinkách řekla, že je možnost pracovat taky v Arábii, ale pro jednoho soukromého klienta, ze kterého se nakonec vyklubal saúdskoarabský princ.

Jak právě na vás padl ten žolík, že budete „cvičit“ s princem?

Přišla ta nabídka. Zvažoval jsem to, jednání s nimi je vždy docela těžké. Všechno se dohaduje, vyjednává a člověk dlouho neví, na čem je. Nicméně princ mě pozval do svého letního sídla v Rakousku. Tam jsem strávil čtrnáct dnů a pak řekl, že by to mohlo fungovat a má zájem podepsat smlouvu.

Musel jste se k princi chovat jako k Jeho Výsosti?

Ano. I když byl docela skromný, nebylo to tak, že když jsem k němu přišel, musel jsem padnout na zadek. Moc mi to nelezlo z pusy, vždycky říct your highness (Vaše Výsosti – pozn. red.), ale pak už mi to přišlo stejné jako dobrý den. Člověk si zvykne.

Pracovat pro jeho výsost zní honosně, co to ale obnášelo?

Musíte být neustále ve střehu. To je strašně důležité. On třeba řekl: něco mě bolí. A já jsem nemohl říct: to do zítřka přejde, a pak by to tak nebylo. To by byl průšvih. Když něco řeknete, musíte si za tím stát. Třeba jsme někam jeli a chtěl si koupit matraci do postele. A mě se ptal: řekni mi, jak to bude fungovat, bude to pro mě vhodné? A já jsem musel říct: bude to tak a tak. A to muselo platit. Kdyby to nefungovalo, byla by to ztráta důvěry. Když pracujete pro kohokoliv z královské rodiny po celém světě, nejdůležitější je právě důvěra. A samozřejmě výsledky.

Podle mé představy se na prince nesahá, ale váš kontakt musel být mnohem těsnější, když jste fyzioterapeut. Řeší se tyto otázky například nějakým protokolem?



....více čtěte ZDE
Comments