Rozhovor s fyzioterapeutem Dr. Tomášem Rychnovským, Ph.D.

přidáno: 14. 7. 2011 0:40, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 18. 7. 2011 4:50 ]

Do půl roku od narození se děti dají „naprogramovat“.

Velká část novorozenců vykazuje určité známky dysfunkce, tedy špatného držení těla, které, pokud se neřeší, projeví se později – například v šesti nebo dvanácti letech skoliózou či bolestmi hlavy. Těmto komplikacím se dá předejít, pokud se dysfunkce včas odhalí. Program svalových souher v mozku je totiž možné nejlépe ovlivnit do cca jednoho roku života. Proto by povědomí o možnosti diagnostiky u fyzioterapeuta mělo být zařazeno i do prenatální osvěty.

Jak poznáte u novorozence, že jeho držení těla není v pořádku?

Těch příznaků je mnoho. Když např. máme před sebou tříměsíčního kojence, poznáme dysfunkci podle postavení hlavičky, ramínka, zápěstí, podle toho, jestli má natažené nožičky nebo spíš skrčené, zda má paty víc nebo míň zdvižené nad podložkou, jestli má zkrabatělou kůži na páteři. To všechno jsou projevy svědčící o tom, zda svaly spolupracují správně, nebo ne.

 

Můžete dát konkrétní příklad?

Například, když vidím u kojence výraznou vrásku v oblasti zadní části krku, znamená to již v tomto věku, že přetěžuje krční páteř. U tohoto dítěte vím, že se jedná o oslabení důležitého svalového řetězce, který napřimuje krční a hrudní páteř. Tento svalový řetězec je nutné speciálními technikami zaktivovat tak, aby přesným polohováním a stimulací zón se tyto svaly zapojili a poté posílili. Tím se páteř zatěžuje rovnoměrněji a předcházíme např. předsunutému držení hlavy nebo vyhrbení hrudní páteře (kulatá záda).

Jedná se o Vojtovu metodu?

Ano, základní principy vycházejí z metody Václava Vojty. Doktor Vojta řekl: „Dítě udělá v určité poloze a v daném věku pohyb, který je u všech zdravých dětí vždycky stejný.“ Jde totiž o pohyb založený na určitém „programu“ uloženém v mozku. Tato terapie je velmi přesná, a pokud se dělá správně, přináší okamžitě viditelné výsledky. Nejde však pouze o Vojtovu metodu. Jde o ucelený systém vývojové kineziologie, který mapuje pohybový vývoj děťátka, jak jej rozpracoval Doc. Pavel Kolář.

Tato metoda je ale spíše spojována s postiženými dětmi.

Vojtova metoda je dodnes v povědomí široké veřejnosti spojována pouze s těžkým tělesným postižením. Přitom je dokonale využitelná jako léčba drobných odchylek a dokonale propracovaný způsob prevence pozdějšího vzniku bolestí a komplikací vycházejících z dysfunkcí a špatného držení těla. I krátkodobý zásah má totiž vliv na to, jak se dítě později vyvíjí. My bychom chtěli dosáhnout toho, aby i zdravé děti s menšími dysfunkcemi měly možnost zbavit se svých problémů pomocí principů vývojové kineziologie.

Hradí tento typ prevence zdravotní pojišťovny?

Tento typ včasné prevence není často zejména u velmi malých dětí vůbec využíván. Maminky s dětmi jsou poslány na rehabilitaci až když dítě vykazuje už jasné známky pohybové dysfunkce. A to je již ve vyšším věku. Center, které by se tímto problémem zabývaly již v několika málo týdnech života je málo. Prospěšná by byla existence projektu hrazený pojišťovnou, aby maminka s dítětem mohla přijít k fyzioterapeutovi na diagnostiku a případnou terapii např. v šestém týdnu, ve druhém a třetím měsíci věku dítěte a měla návštěvy zdarma. Tato prevence by pak pojišťovně ušetřila peníze spojené s léčbou skoliózy, vadného držení těla nebo bolestí hlavy u dítěte v pozdějším věku. Díky masivní reklamě maminky dobře vědí, jaký kočárek nebo autosedačka jsou pro dítě nejlepší, ale to základní, co ovlivní jeho budoucí život, tedy správné držení těla, zůstává opomíjené. Proto by povědomí o možnosti diagnostiky u fyzioterapeuta mělo být zařazeno i do prenatální osvěty.

Jaké je u nás povědomí o této problematice?

Velké množství pediatrů a rovněž mnohé publikace v ČR zabývající se vývojem dětí se věnují pouze kvantitě, ne kvalitě hybného projevu (pohybu) dítěte. V sedmém roce každý vidí, že dítě má kulatá záda, odstáté (vystouplé) lopatky, shrbené držení páteře, nožičky do X, "plochonoží" a všichni ví, že to není dobře. Ale ono je to vidět už na kojenci, jen v tomto věku není povědomí (mezi laickou, a často i odbornou veřejností) o tom, co je "ideální", a co neideální pohyb.

Kdy je nejvhodnější začít s terapií?

Co nejdříve, např. již v šesti týdnech. Hodně věcí se dá u dítěte ovlivnit do půl roku trvale. Později už se jen řeší následky. Ideální tedy je, pokud se případná svalová dysfunkce odhalí v prvních šesti měsících života. Mozek se totiž v prvním roce velmi rychle vyvíjí, je to přímo úprk, který už se nikdy později neopakuje. Masivně se vytváří spoje a spolupráce mezi neurony, které řídí svalovou činnost. Tím vzniká „pohybový software“. A pokud neuronům říkáte 4x za den - tenhle sval se musí zapojit, takhle to dělej, tak se mozek velmi dobře (a tím i sval) formuje. Vytváří se také pohybová „šikovnost“. Jakmile si však mozek svůj špatný pohybový program zafixuje, už těžko neuronům, které svalovou akci řídí, přikážeme: dělejte to jinak.

Dysfunkce je tedy možné odhalit už u několikadenního dítěte?


...více čtěte ZDE

Comments