PAVEL KOLÁŘ - PEČUJE O ŽELEZNÉHO S JÁGREM A SKÁKAL SALTO V CIRKUSU HUMBERTO

přidáno: 14. 7. 2011 0:41, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 18. 7. 2011 4:49 ]

Kdyby se mu před ordinací sešli všichni pacienti, byl by z toho All Star tým. Jágr, Železný, Šebrle, Neumannová. Ty všechny léčí, uzdravuje a " nakopává" k titulům Pavel Kolář. Přečtěte si rozhovor s fyzioterapeutem, která léčil i prezidenta Havla, ale nechce být jen lékařem slavných...

 

Prohra jako lék

Kdyby se mu před ordinací sešli všichni pacienti, byl by z toho All Star tým. Jágr, Železný, Šebrle, Neumannová. Ty všechny léčí, uzdravuje a “ nakopává“ k titulům Pavel Kolář. Proslul jako fyzioterapeut prezidenta Havla, ale nechce být jen lékařem slavných. “ Nezáleží na tom, koho léčím, ale jak léčím,“ zní motto bývalého gymnasty, který to dotáhl až do reprezentace i k filmu!

Pavel KOLÁŘ Narozen: 5. února 1963, manželka Michaela, dcera Kamila (11), synové Jan (7) a Jakub (12 týdnů)Kariéra: docent, doktor pedagogiky, přednosta rehabilitační kliniky Fakultní nemocnice v Praze- Motole. Na lékařské fakultě přednáší fyzioterapii, třináct let byl členem lékařského konzilia prezidenta Václava Havla. Zaměření: zejména pohybová patologie dětských pacientů Koho léčí: Roman Šebrle, Tomáš Dvořák, Jan Železný, Kateřina Neumannová, Jaromír Jágr, Ludmila Formanová, Jiří Zídek, Martin Doktor, umělci, politici

ROZHOVOR

Kolik lidí, kteří vás za den osloví, si nestěžuje, že je něco bolí?

Takových je málo. Můj obor rehabilitace jako by už dopředu vybízel lidi, aby se svěřovali se svými bolestmi. Když někdo dělá architekta, jako můj brácha, tak se ho ve vlaku málokdo zeptá, jestli by mu neporadil s barákem. Moje branže je někdy, nechci říci zatěžující, ale většinou, kamkoliv přijdu, tak se tohle téma otevře.

Jak jste na ty otázky reagoval dřív a jak nyní?

Je to asi pořád stejné. Hlavně je musím vyslechnout, i když se tak děje v době volna, kdy bych raději šel na tenis nebo na jedno pivo. Někdy je to až nepříjemné. Proto například málo chodím na večírky. Když mířím třeba na Sportovce roku, tak vím, že tam získám dalších dvacet pacientů… Do oboru rehabilitace zkrátka spadá svými obtížemi velké množství lidí.

Naučil jste se říkat ne?

Musel jsem se to naučit. Někdy mě to ale dostává do obtížné situace. Mluvíme spolu v době, kdy končí semestr, denně musím zkoušet, mám i přednášky, kongresy. Jenom v záznamníku na mě čeká šest set lidí! Spousta jich chodí i bez objednání a já mám pocit, že bych jim měl vyjít vstříc. Do ordinace ale většinou přijde člověk s chronickým problémem a není možné se na něj podívat jenom jednou. Znamená to dlouhodobou péči, i když lidé volají a říkají: Tak se na něj jenom podívej.

Proč jste řekl před lety “ ne“ i své milované gymnastice? A proč jste nehrál třeba fotbal?

Fotbal by se mi líbil víc, ale maminka fotbal a fotbalisty neměla ráda.

Že jsou nafrnění?

Nevím. Měla k fotbalu nějakou averzi, a tak mě zavedla mezi gymnasty. Dostal jsem se do vrcholového střediska v Banské Bystrici a do československé reprezentace. V době, kdy se mi nejvíce dařilo, jsem ale musel skončit. Pokračovat by znamenalo zůstat v Banské Bystrici a studovat třeba pedagogickou školu. V Praze bych zase neměl s kým trénovat. Musel bych do Děčína, do Brna, a to se mi nechtělo, když jsem se dostal na studium rehabilitace. Sport s ní dohromady nešel.

Jako gymnasta jste se objevil ve filmu Cirkus Humberto. Jak jste k té roličce, kdy děláte salto na cválajícím koni, přišel?

Uměl jsem stojky, salta, vruty, a tak jsem občas dostal nabídku, abych někde vystupoval. Byl jsem v Dětské lední revue nebo v Lucerna Baru, kde měla číslo skupina Hop Trop Jirky Korna. Když někdo z kluků nemohl, tak jsem v jednom, spíš sportovním čísle zaskočil. V Cirkusu Humberto jsem měl dělat dvojné salto z koně za Jaromíra Hanzlíka. Nikomu z kaskadérů to nešlo. Můj skok z koně byl jenom jako - skočil jsem z malé trampolínky a dostal honorář osm set korun.

To jste byl dost podhodnocen! Prý jste mohl dostat desetkrát víc?

Tehdy jsem nedokázal odhadnout cenu, ale byla to dobrá zkušenost.

Když tenista ukončí kariéru, může hrát dál rekreačně. Ale co gymnasta?

Mnohdy je to hrozný pocit. Stále mám nějakou pohybovou představu. Třeba veletoče na hrazdě, nebo salta, ale nemůžu ji uskutečnit kvůli váze, ohebnosti a kloubním možnostem. Je to zvláštní a hrozný pocit nemohoucnosti. To je, asi jako když člověk najednou nemůže chodit.

Gymnastika - to je docela rasovina…

Na světové úrovni ano. Na druhou stranu musím říci, že je prospěšná, protože vyžaduje značnou koordinační schopnost. Naučí vás vnímat pohyb.

K čemu vám to je?

Pohybový prožitek je pro fyzioterapii důležitý. A svou šikovností a obratností se také můžu vyrovnat s pohybovým problémem. Když si například vyhřeznete plotýnku, tak nezáleží jen na výhřezu, ale i na tom, jak si tělo dokáže najít náhradní cestu, kompenzaci.

Do vaší ordinace přichází řada slavných sportovců. Máte je jako studijní materiál?

To asi není nejvhodnější označení, ale Honza Železný, Jarda Jágr nebo kdokoliv další na téhle úrovni je pro mě přínosem, protože dokáže svůj tělesný prožitek popsat.

Jste schopen třeba po telefonu, nebo pohledem na sportovce v televizi posoudit, jaké má problémy?


...více čtěte ZDE

Comments