...Každé vychýlení hřbetu koně vyvolá celou serii posturálních reflexů, nutných k udržení rovnováhy jezdce. Dochází k facilitaci senzomotorické integrace, koordinaci pohybu, narušování patologických pohybových stereotypů. Pro tělesně postiženého toto představuje vlastní specifickou rehabilitaci. Trup diparetika je vystaven účinku pohybu koňského hřbetu, který vyvolává v trupu stejné pochody jako fyziologický pohyb zdravých dolních končetin při chůzi - to je základ hiporehabilitace a její specifikum, které žádná jiná metoda nemůže diparetikovi poskytnout. Fyziologická chůze koně také rehabilituje patologickou chůzi člověka.

Hiporehabilitace využívá i tělesné teploty koně, což je významný relaxační faktor pro ztuhlé svalstvo u tělesně postižených. Uvolnění svalů jde ruku v ruce s uvolněním duševním, což lze využívat také při psychoterapeutickém ježdění jako obdobu autogenního tréninku.

Hiporehabilitace zahrnuje 3 směry:


1.HIPOTERAPIE


Hipoterapie je speciální forma fyzioterapie prostřednictvím koně. Pomocí senzomotorických impulsů ze hřbetu koně se cíleně působí na klienty s poruchou hybnosti nebo poruchou držení těla (pokus o soulad pohybu koně a pohybu pacienta). Hipoterapie je významnou složkou komplexní léčby klientů neurologie, ortopedie a interního lékařství. Je to individuální cílená terapie, při které je klient z hlediska ovládání a vedení koně pasivní, je však nucen aktivovat svoji posturu (správné držení těla) vzhledem k pohybu koně. Při vlastní teparii klient leží nebo sedí na vedeném koni a je korigován vyškoleným fyzioterapeutem. Koně vede hipolog, který s fyzioterapeutem aktivně spolupracuje. Podle druhu a stupně postižení klienta lze využít pomoci jednoho až dvou pomocníků. Pro tuto formu terapie je nutná indikace (doporučení) odborným lékařem – neurologem, rehabilitačním lékařem, ortopedem.



2. LÉČEBNĚ PEDAGOGICKO – PSYCHOLOGICKÉ JEŽDĚNÍ (LPPJ)


Jde o psychoterapii a socioterapii prostřednictvím koně. Kůň koriguje psychické a fyzické příznaky vyvolané duševní chorobou, poruchy chování dětí a adolescentů, slouží při výuce mentálně retardovaných dětí. Klienti jsou do této formy terapie zařazováni psychologem či psychiatrem. Terapie je skupinová, ale lze dle stavu pacienta využít i individuálního přístupu. Používá se voltižní ježdění, tj. na koni vedeném na lonži, nebo aktivní ovládání koně pacientem. Při voltiži pacient provádí dle instruktáže klasická či modifikovaná voltižní cvičení. Dále jako terapeutický prvek slouží specifické prostředí stáje a samotný kontakt s koněm: navazování kontaktů mezi klienty a koňmi, práce ve stáji, ošetřování, hlazení, pozorování koní atd. Důležitá je podpora sebedůvěry pacienta prostřednictvím cvičení odvahy, samostatnosti, obratnosti, nebo naopak podle konkrétní diagnózy tlumení agresivity, výchova k zodpovědnosti a kázni. Důležitá je i spolupráce s ostatními pacienty. Pedagogicko-psychologické ježdění provádí odborníci zabývající se příslušnou problematikou klienta (psycholog, psychiatr, pedagog - kurz: Příprava v metodice LPPJ) ve spolupráci s hipologem, eventuelně s pomocníky.


3. SPORTOVNÍ JEŽDĚNÍ HANDICAPOVANÝCH

Jezdecký sport rozšiřuje sportovní aktivity handicapovaných a napomáhá jejich integraci do společnosti. Ježdění je založeno na aktivní jízdě na koni. Může se omezit na ježdění rekreační nebo se handicapovaní jezdci mohou účastnit jim určených jezdeckých soutěží. Sportovní ježdění má svá specifická pravidla, která odpovídají na nejnižším stupni základům ovládání koně bez skokových disciplin, a na svém nejvyšším stupni zhruba základnímu stupni jezdeckých zkoušek. Předpisy jsou upraveny tak, aby byla zohledněna specifika jednotlivých postižení při vyhodnocování soutěže. Jezdec pod dohledem vyškoleného cvičitele jezdectví absolvuje jezdecký výcvik, který musí respektovat možnosti jezdce. Při každé nejasnosti je nutná konzultace s fyzioterapeutem. Jak rekreační, tak sportovní ježdění představuje pro handicapované pacienty aktivní formu udržování či zvyšování fyzické kondice. Navíc umožňuje pacientům snáze se vyrovnat se svým postižením, přidává jim další náplň smyslu života ve společnosti a také zvyšuje jejich sebevědomí.
Sportovní ježdění handicapovaných se dělí na PARAVOLTIŽ a PARADREZÚRU, uvažuje se i o PARAVOZATAJSTVÍ.

Indikace:
- v neurologii: dětské mozkové obrny, skleróza multiplex, stavy po traumatech, zápalech a degenerativních procesech, při poruchách koordinace, chůze, rovnováhy, sedu, aktivního držení trupu a hlavy, pohybových stereotypů atd.
- v ortopedii: skoliózy do 25° - 30° podle Cobba, svalová dysbalancie různého stupně, po amputaci končetin, posttraumatické kloubní strnutí
- v psychiatrii: nedekompenzované neurózy a psychózy, autisti, toxikomani, psychotici, hyperkinetické děti, chroničtí schizofrenici s deficitem
- v interním lékařství: v třetím stádiu rehabilitace po IM, esenciální hypertenze do II. stupně, při chronické bronchitidě, při obstipaci, při obezitě, při poruchách žláz s vnitřní sekrecí
- v gynekologii: dysmenorea, funkční sterilita

Kontraindikace:
Při kontraindikacích je potřebný přísně individuální přístup. Patří sem např.: závraťové nebo záchvatové onemocnění u dospělých a jejich těžké formy u dětí, hydrocefalus, kýly intervertebrálních třísel s klinickou symptomatologií, skoliózy nad 25° - 30° podle Cobba, stavy po operaci páteře, klinické aktivní artritidy, aseptické kloubové nekrózy v akutním stádiu, zvýšené riziko fraktur, osteosyntézy kominutivních fraktur, defekt kostního překrytí lebky, závažné onemocnění srdečního systému, dekompenzované psychózy a neurózy, sklony pacienta k sebepoškozování a mnoho dalších.
Samozřejmou kontraindikací je strach z koně, alergie na srst koně či okolí a věk do tří let.
Hipoterapii vykonává tým většího počtu spolupracovníků. Spojuje k sobě dvě složky: medicinní a hipologickou. Medicinní složku zabezpečují: lékař, hiprehabilitační pracovník a pomocník. Hipologickou složku zabezpečuje hipolog.
Pacient je během pohybového dialogu s koněm zahrnut množstvím podnětů. Pacienta cíleně vyzýváme, aby si uvědomoval své tělo, jeho pohyby a polohu jednotlivých částí. Osobní přístup výcviku percepce vyžadují děti. Soustředíme je na vnímání teploty koně, pohybu koně, pohybu jeho krku, plic atd. Přes uvědomování si těchto podnětů přejde na uvědomování si pohybů vlastního těla.
Během hipoterapie se získává hmatová a hloubková citlivost, propriocepcie prostřednictvím tlaku, protitlaku a tepla. Dochází k rozšíření spektra sluchových a zrakových podnětů.
Zvýšení množství senzorických podnětů zlepšuje schopnost CNS přijímat vněmy z vnitřního a venkovního prostředí a adekvátně na ně reagovat, což zlepšuje senzomotorickou integraci pacienta s prostředím.
Comments